OBJEDNAT

Angiologie

Co je to Angiologie? Co je to Angiologie? Angiologie se vyčlenila v roce 1989 z interního lékařství jako samostatný obor. Každý angiolog musí mít tedy zároveň kromě atestace z angiologie také atestaci z interny. Angiologie se zabývá problematikou cév a cévních chorob v celé jejich šíři a komplexnosti. Věnuje se především prevenci, diagnostice a léčbě chorob tepen, žil a mízních cév. Tematicky se tak prolíná s řadou oborů, zejména s kardiologií, cévní chirurgií, radiologií, vnitřním lékařstvím, dermatologií, neurologií, hematologií a odráží se i v práci praktických lékařů. Zaměření na cévní systém jako celek dává angiologii výrazně interdisciplinární záběr. Propojují se tak nejen odborné disciplíny zabývající se postižením různých orgánů či funkčních systémů, ale i obory charakterizované odlišným přístupem k léčbě cévních onemocnění (katetrizační, chirurgické, konzervativní postupy). Cílem angiologů je snížit vysokou nemocnost i úmrtnost na cévní choroby, zkrátit pracovní neschopnost, zmenšit invaliditu a zlepšit kvalitu života pacientů. Důsledným zavedením stávajících znalostí do praxe je dosažení tohoto cíle reálné. Angiologie využívá speciální klinické vyšetřovací i léčebné postupy, neinvazivní diagnostické metody a intervenční diagnostické i léčebné techniky. Základ péče tvoří ambulantní angiologické ordinace. Personálně je toto zařízení zajištěno nejméně jedním lékařem s atestací z oboru angiologie a minimálně jednou sestrou. Prostorové a věcné vybavení této ordinace vychází z uspořádání ordinace praktického lékaře, navíc musí být vybaveno Dopplerovským průtokoměrem, příp. pletysmografem a další výbavou pro neinvazivní měření tlaků na dolních končetinách. Nezbytná je dostupnost duplexní sonografie. více Krevní cévy Krevní cévy Krevní cévy rozvádějící po těle krev se dělí na: tepny (artérie)vlásečnice (kapiláry)žíly (vény) Tepny Tepny (artérie) jsou cévy, které vedou krev směrem od srdce. Vnitřní povrch je vystlán jednovrstevným epitelem. Vnější vrstvu tvoří silná a pružná vazivová tkáň, která dále obsahuje vlákna hladké svaloviny. Největší vnitřní průměr (asi 10 mm) má srdečnice (aorta). Větvením klesá průměr tepen až na 1 mm. Větvením těchto tepen vznikají tepénky (arterioly) jejichž vnitřní průměr je asi 20 μm. Tepny vycházející přímo ze srdce mají velmi pružné stěny. To jim umožňuje pojmout množství krve vypuzené při stahu (systole) srdečních komor. Pružné stěny pak tuto vlnu posouvají dále, v srdečnici rychlostí asi 30 cm/sec. Svalovina v tenkých tepnách a tepénkách reguluje stažením (vázokonstrikce) nebo rozšířením (vázodilatace) průsvitu cévy průtok krve orgány dle potřeby organismu. Je inervována vegetativními nervy. Ve stěnách srdečnice a krkavice se nacházejí baroreceptory - receptory, které registrují napětí jejich stěn. Překročení určité hranice vede k podráždění cévohybného (vázomotorického, kardiovaskulárního) centra v prodloužené míše, které způsobí reflexivní pokles krevního tlaku utlumením srdeční činnosti a snížením napětí hladké svaloviny tepének. Vlásečnice Vlásečnice (kapiláry) jsou tenké cévy, které propojují tepny a žíly. Jejich průměr se pohybuje mezi 5 a 20 μm a délka kolem 0,5 mm. Krev v nich proudí rychlostí asi 0,5 mm/sec. Na odstupu kapilár z tepének jsou tzv. prekapilární svěrače - svalová vlákna, která stažením uzavřou vstup krve do kapilár. Ačkoli jsou kapiláry nepatrných rozměrů, jejich celkový průřez je asi 500 - 700 krát větší, než průřez srdečnice, největší tepny v lidském těle. Stěnu kapiláry tvoří jednovrstevný epitel, skrze který prostupují látky z krve do tkání a z tkání do krve. Jedná se hlavně o dýchací plyny (kyslík, oxid uhličitý), živiny, produkty látkové přeměny a vodu. Vlásečnice proto tvoří hlavní funkční část krevního oběhu. Hustota sítě kapilár v orgánu záleží na intenzitě látkové přeměny, která v něm probíhá. Pokud je přeměna nízká, část kapilár není využita. Např. ve svalech je v klidu většina kapilár uzavřena, ale při práci se otevírají, aby byly krví dodány látky potřebné pro svalovou činnost a odstraněny zplodiny látkového metabolismu. Žíly Žíly (vény) jsou cévy, které vedou krev směrem k srdci. Vlásečnice se spojují v drobné žilky a ty pak dále do stále větších žil. Do pravé srdeční síně pak vstupují dvě hlavní žíly: horní a dolní dutá žíla. S tím, jak se průsvit žil zmenšuje, stoupá rychlost průtoku krve v nich a blíží se rychlosti krve v srdečnici. Stavbou jsou žíly podobné tepnám, mají však tenčí a poddajnější stěny, ve stěnách mají méně svalových vláken a v žílách dolních končetin jsou kapsovité chlopně, které usměrňují tok krve. Proudění krve napomáhají také stahy svalů a v hrudníku podtlak, který vzniká při nádechu. Pokud dojde k izotonickému stažení svalu (stav, kdy sval nemění při zatížení délku), hromadí se krev v žilách a ty vystupují pod povrchem kůže (jev, kterého využívají kulturisté apod.). Pokud krev špatně odtéká z dolních končetin, může díky hydrostatickému tlaku krve v žílách dojít k oslabení a následnému vydutí stěny žíly, které je pod kůží vidět. Tak vznikají tzv. křečové žíly (varixy), které se mohou stát zdrojem zánětlivých a trombotických procesů. Náchylnost ke vzniku křečových žil je dána geneticky a také druhem vykonávané činnosti. Jsou to povolání, kde se převážnou část pracovní doby postává - prodavači za pultem, kadeřnice a pod. více Cévní onemocnění Cévní onemocnění Cévní onemocnění patří vůbec k nejčastěji se vyskytujícím zdravotním postižením u lidí. Hlavní skupiny pacientů představují nemocní s diagnózou obliterujících tepenných onemocnění, postihujících končetinové, karotické a viscerální tepny, pacienti s akutní tromboembolickou nemocí, s chronickými žilnímí onemocněními, postižemím lymfatických cév a vasoneurosami. Výskyt obliterujících tepenných onemocnění různého stadia lze na základě pidemiologických studií očekávat u 10-15% obyvatel. Výskyt akutních žilních trombos je odhadován na 160 za rok u 100.000 obyvatel. Vůbec největší rozšíření je však u chronických žilních onemocnění, které jsou přítomny až u 40% obyvatel. Sociální dopady cévních onemocnění jsou značné. Z ročních statistických výkazů vyplývá, že pracovní neschopnost způsobená za 1 rok cévními chorobami znamená největší podíl ve skupině kardiovaskulárních nemocí a převyšuje část připadající na nemocné s ischemickou chorobu srdeční. Přímé náklady spojené s léčbou cévních onemocnění se pohybují mezi 5-10% celkových ročních výdajů zdravotních pojišťoven.  více Onemocnění tepen Onemocnění tepen Postižení tepen je v 90 - 95 % podmíněno známou metlou moderní civilizace - arteriosklerosou - laicky řečeno - ucpávání tepen cholesterolem. Arteriosklerosa - aterosklerosa je systémové onemocnění, které postihuje celý tepenný systém ve všech orgánech - srdci, mozku, tepnách dolních končetin, břišních a ledvinných tepnách - byť první projevy se mohou vyskytovat jen v jedné oblasti. Jde relativně o „benigní“ chorobu do chvíle komplikující krevní sraženiny v tepně. Ta uvnitř tepny vznikne až tehdy, dojde - li k tzv. prasknutí (ruptuře) cholesterolového plátu, kterými je tepna postupně nepravidelně zužována. Zjednodušeně si to představme jako trubici, ve které se uvnitř na stěně nepravidelně tvoří stále vetší a vetší usazeniny cholesterolu, které ční do lumina tepny. Samo zužování tepny do 70 % tkáně celkem tolerují, souvisí to také s procesem fyziologického stárnutí, avšak fatální je, když slupka na povrchu arteriosklerotického plátu praskne. To je signálem pro krevní destičky v protékající krvi, které se na „prasklinku“ nalepí a postupně s ostatními složkami krve dojde uzavření celé cévy krevní sraženinou. To je pak příčinou okamžitého zastavení krevního zásobené přilehlé oblasti tkáně, kam tepna teče - tedy především kyslíku a živin. Následně postižení tkán začne odumírat. V případě uzávěru tepny v srdeční cévě se jedná o akutní infarkt myokardu, v případě cévy do mozku o mozkovou mrtvici a v případě uzávěru tepny do končetiny o riziko amputace. V tomto případě začíná boj o minuty - cílem je co nejdříve postižený úsek tepny znovu zprůchodnit a zabránit tragedii. I přes výrazné pokroky v akutní medicíně léčby infarktu myokardu, cévních mozkových příhod i uzávěrů tepen dolních končetin zůstávají srdečně cévní příhody hlavní příčinou smrti naší populace (kolem 50 %). Pro zajímavost je to v česku 200 lidí denně. Za vším tedy stojí aterosklerosa jako příčina, která navíc i výrazně zkracuje délku života těmito komplikacemi. Objeví - li se známky aterotrombotického onemocnění napři u 60 letého muže, sníží se očekávaná doba jeho života o 8 - l2 let. Konečně je aterosklerosa choroba zákeřná - u více než poloviny mužů a téměř u poloviny žen přichází cévní příhoda náhle, bez varování, jako první známka choroby. Existují hlavní a vedlejší rizikové faktory aterosklerosy Hlavní rizikové faktory jsou tyto: a)      kouření b)      Hypertense - vysoký krevní tlak c)      Hyperlipidemie - zvýšená hladina krevních toků - cholesterolu Vedlejší rizikové faktory: a)      Diabetes mellitus - cukrovka b)      pozitivní rodinná anamnéza předčasného kardiovaskulárního onemocnění c)      mužské pohlaví d)      obesita e)      stressové povolání f)       fyzicky inaktivní životní styl a další méně významné vedlejší faktory jako zvýšená hladina C reaktivního proteinu, homocysteinu, nízká hladina HDL, zvyšené triglyceridy, ledvinná nedostatečnost, mikroalbuminurie …  více Trombóza žil a její diagnostika Trombóza žil a její diagnostika V dětství je vzácná - ve věku nad 70 let je její výskyt kolem 1 %. Celkově se udává její roční výskyt 160/100.000 obyvatel.  Trombóza žil znamená krevní sraženinu kdekoliv v žilním řečišti. Nejčastěji se ale vyskytuje v žilách dolních končetin. Je to nebezpečné onemocnění, které může skončit trvalými následky nebo i smrtí pokud se na onemocnění nemyslí a včas se nediagnostikuje. Je to onemocnění zrádné, které má netypické příznaky. Při podezření lékaře na trombózu žil v ambulantní sféře se až v 50 % o ni nejedná, ale také to platí obráceně, což může být fatální. 50 % žilních trombóz je totiž komplikováno odtrhnutím krevní sraženiny ze žíly a zanesením žilním proudem skrz srdce do plicních tepen s jejich uzávěrem což může skončit tragicky neboť každá desátá plicní embolie je smrtelná. Je třeba tedy na trombózu myslet, i když příznaky jsou netypické. Lze přesto ale říci, že jakýkoliv bolestivý otok končetiny s pocitem napětí v končetině (nejčastěji v lýtku) je velmi podezřelý ze vzniku žilní trombózy a měl by být vyšetřen. Naštěstí existují 2 diagnostické metody, které trombózu celkem spolehlivé potvrdí nebo vyloučí. Jednak jde o odběr krve na tzv. DDimery a jednak je nutné provést duplexní sonografické vyšetření žil - poté by mělo být již zcela jasno. Pokud se trombóza žil potvrdí, lze ji účinně léčit, to platí i o plicní embolii. Podstatou žilní trombózy je tedy krevní sraženina v žíle. Vznik žilní trombózy je ale dej složitý, komplexní. Pokud to hodně zjednodušíme, tak u zdravého člověka je krev udržován mnoha faktory v rovnovážném stavu mezi krvácením a zvýšenou srážlivostí. Jakékoliv vychýlení rovnováhy, ať už je to dáno zevními nebo vnitřními vlivy, může pak vést ke zvýšení tendenci ke srážení krve v žíle a vzniku trombózy. Mezi rozhodující faktory patří zpomalení průtoku krve v žíle (tedy žilní stáza) a dále vrozená nebo získaná porucha fluidity krve daná zvýšenou převahou prosrážlivostních krevních faktorů. Ze zevních faktorů zpomalují krevní průtok a podporující riziko krevní sraženiny uvnitř žíly uvádíme: a)      Ortopedické operace hlavně náhrady kolenních a kyčelních kloubů, nádorová onemocnění, velké chirurgické a urologické operace, gravidita a šestinedělí, věk, obesita, křečové žíly, imobilizace (cestovní trombóza), polytraumata, neurochirurgické operace, hormonální antikoncepce a hormonální substituční léčba, stavy po cévní mozkové příhodě s poruchou hybnosti končetiny nebo omezenou mobilitou, chronické srdeční selhávání, typ anestezie, atd. b)      Z vnitřních příčin jsou to tzv. získané nebo vrozené trombofilní stavy - tedy určitá porucha krevních bílkovin - tj. faktorů, jejichž bud nedostatek nebo omezená funkce vede ke zvýšené krevní srážlivosti uvnitř žíly. Při tomto podezření je nutné provést specializované krevní vyšetření na kterém spolupracujeme s hematology. V praxi většinou k trombóze dochází kombinací zevních a vnitřních vlivů dohromady.  více Varixy dolních končetin a chronická žilní nedostatečnost Varixy dolních končetin a chronická žilní nedostatečnost Žíly transportují krev zbavenou živin od nohou směrem k srdci, tento děj se děje v koordinaci svalově žilní pumpy, dobrou funkcí žilních chlopní i efektem nasávání podtlakem v hrudníku při dýchaní. Podílejí se na regulaci tělesné teploty, ovlivňují srdeční výdej a slouží jako mohutný rezervoár krve. Plnění těchto funkcí je možné díky unikátní schopnosti se rozpínat a stahovat, což umožňuje tenká stěna. Pokud krev špatně odtéká z dolních končetin, dochází k nadměrnému hromadění krve v žilách, které přesáhne schopnost jejich kapacity a díky hydrostatickému tlaku krve v žílách dochází k oslabení a následnému vydutí stěny žíly, které je pod kůží vidět. Tak vznikají tzv. křečové žíly (varixy), které se mohou stát zdrojem subjektivních potíží i zánětlivě trombotických procesů. Náchylnost ke vzniku křečových žil je dána geneticky - podstatou je vrozená méněcennost žilní stěny, ale k vlastním projevům dochází pak určitými zevními provokujícími vlivy jako je statickou zátěží, obezitou, těhotenstvím, hormonální antikoncepcí, věkem. Jsou to povolání, kde se převážnou část pracovní doby postává - prodavači za pultem, kadeřnice apod. Zde se uvádí, že výskyt varixů je až 60 %. Pokud oba rodiče mají křečové žíly, lze předpokládat, že až 60 % potomků mužského a 80 %potomků ženského pohlaví bude mít varixy. Obecně je výskyt křečových žil v evropské populaci udáván u 20 - 60 % žen a 10 - 50 % mužů. Toto jsou tzv. primární varixy - určité typy lze úspěšně chirurgicky nebo endoskopicky odstraňovat.  Existují ale také tzv. sekundární varixy, které vznikly následkem nedokonale rozpuštěné žilní trombózy a poškozením žilních chlopní - léčba je podstatně svízelnější, operativní řešení není doporučováno. Diagnostikovat to lze vyšetřením duplexní sonografií.   více

Angiologie MB Jičínská 1135 Mladá Boleslav

Telefon: +420 326 997 107 | +420 326 210 656 

e-mail: bulir@angiologiemb.cz